Pokud jednou člověk dojde k rozhodnutí chovat nějakého plaza – i když v této úvaze se zaměřím pouze na hady, nezbytně také časem dospěje k momentu rozhodování mezi chovem „jen tak pro krásu“, nebo snahou o vlastní odchov.
Obojí se dá obhájit celkem snadno – chovat v jedné nádrži jednoho či pár hadů znamená menší „údržbu“, jednodušší shánění stravy a v neposlední řadě poslouží terárko jako celkem zajímavý a poměrně nenáročný dekorativní prvek (nemluvím o nedospělcích, kteří si pořídí „něco – cokoli“, jen aby okolí čumělo, jací že jsou to machři). Na druhé straně pokus o vlastní odchov / odchovy posouvá tuto zálibu zase o něco dál. Už třeba nepřehlédnutelný fakt, že se z případného prodeje úspěšně odchovaných hádků rýsuje celkem zajímavá možnost tento svůj koníček financovat, určitě stál u nemála chovatelů v popředí důvodů, proč to zkusit. Také u mě tomu tak bylo. Pominu další faktory, jako jsou větší zodpovědnost, nezbytný přístup k potravě (ať už kupované, nebo vlastními silami produkované), větší časové nároky (úměrně rostoucí s množstvím chovaných jedinců) a zaměřím se na prostor. To je totiž Achillova pata mnoha chovatelů. Protože může být všechno - čas, chuť, vůle, peníze, chápající přítelkyně / manželka, ale když není prostor, musí se přemýšlet. Přemýšlet o každém volném koutě, i když ne každý kout je vhodný. V jednom ze svých předchozích článků obšírněji popisuji, jak jsem se s prostorem ve svém 2+kk porval já. To bylo nějakého šibování. A to jsem až doposud polemizoval pouze o nádržích s dospělými jedinci.
Pokud se tedy chovatel rozhodne hady odchovávat, chce to začít dumat nad ubikacemi pro omladinu. Jistě – snůška se může záhy po vylíhnutí prodat pod cenou masařům a je klid. Taky řešení. Naštěstí většina chovatelů cítí za své odchovy také zodpovědnost, takže mladé hádky nechá svléknout, rozkrmí je a až následně zdravé a čilé jedince nabídne k prodeji. Kde? Možností je povícero – prodejní výstavy a burzy (české i v zahraničí), inzerce, zoo prodejny. Má to však jeden háček – než se hádci prodají, je potřeba je někde ubytovat. Takže se konečně dostáváme k hlavnímu tématu, kterým jsou chovné krabičky a boxy.
Začnu asi tím, že různé druhy hadů mají různá mláďata. Velcí škrtiči mohou rodit potomky přesahující délku 50-ti centimetrů, na opačném konci stojí třeba hmyzožravá užovka Opheodrys aestivus , kde mláďata dosahují rozměrů „opuchlé nitě“. U některých druhů lze v poklidu umístit celou snůšku pospolu (užovky Elaphe , korálovky Lampropeltis triangulum xxx ), u jiných se nejenže doporučuje, ale je přímo zapotřebí mladé oddělit a odchovávat je jednotlivě (kromě „triangul“ všechny ostatní korálovky). A také se nesmí zapomínat, že hadi rostou. Pokud jsou zdraví, tak u nich „roste jak z vody“ platí do slova a do písmene. Osobně jsem „vyrostl“ na skleněných nádržích a časem dospěl poznání, že pro ubytování hadí omladiny nelze jinak než formou krabiček a boxů.
Netuše, co všechno mě čeká, jsem pln optimismu vyrazil. Ale ouha. Copak o to – krabiček jsou mrtě. A většina z nich splňuje také požadavky na snadnou údržbu. Bohužel krabičku mých snů – tu s děleným víkem, kde jde otevřít jen část, ne a ne objevit. Jistě – kdekoliv se ve velkém prodávají saláty, tam je krabiček spousta. Ovšem představa konzumace desítek kilogramů různých pochutinových salátů za účelem získání zhruba150-ti krabiček mě přiváděla do mdlob. Nepomohlo ani oslovení zhruba desítky výrobců různých plastových výrobků pro domácnost, kuchyně a potravinářský průmysl. Když pominu fakt, že mi odpověděli pouze 2 (slovy: dva), byl jsem po několika týdnech hledání stále tam kde na začátku. Nezbývalo než myšlenku na krabičku s děleným víkem z ohebného plastu alespoň na čas opustit a začít probírat co dům (rozuměj český trh) dá. Výsledkem bylo vypátrání a zakoupení několika desítek krabiček z tvrdého průhledného plastu s víkem, které není na zaklapnutí, ale pouze se rantlem posadí na krabičku. Tyto krabičky jsem pořídil v rozměrech 14x19 a 19x28 cm. Menší rozměr stál 48,- Kč kus, větší pak 73,- Kč kus. Dočasně tak byl problém vyřešen, ovšem bylo jasné, že pro mladé getuly , hondurensisky i bairdi bude zanedlouho třeba hledat něco většího. Po necelém roce jsem tak znovu vyrazil na kolečko po supermarketech. A štěstí se na mě usmálo v Hypernově. Plastový box rozměru 25x35x18 (š-d-v) měl víko na dva jednoduché klipsy, byl ze snadno ošetřovatelného mléčně průhledného plastu a stál 149,- Kč kus. Odpovědná pracovnice mě sice trochu postrašila sdělením, že mnou vyhlédnuté boxy dodává jakási prodejní agentura jezdící celkem nepravidelně, ale druhý den se jí podařilo 20 kusů doobjednat a za týden už jsem vrtal větrací otvory až se ze mě kouřilo. Pro plus/minus dvouleté hady, odstavené gravidní samice nebo karanténu se mi tento rozměr jeví jako ideální.
A na závěr přijde HAPPY END, který by mi mohli závidět mnozí američtí filmaři – podařilo se mi v rodném Hradci Králové na prodejní výstavě v Aldisu kontaktovat prodejce majícího možnost přivézt ze Švédska mnou stále vyhlížené bílé krabičky 19x25 z měkkého plastu a hlavně s děleným horním víkem. 150 kusů po 45,- Kč a nějak se nemohu zbavit dobrého pocitu z toho, že se mi konečně podařilo zajistit hadí potěr i dorostence tak nějak téměř přesně podle svých představ. Vše, co popisuji v článku, mám nafoceno na své webové stránce v sekci: Fotogalerie.
Doslov: - je mi jasné, že mnoho ze zkušenějších kolegů – chovatelů mnou popisované procesy a anabáze zažilo, nebo je k vlastní spokojenosti dovedlo ke kýženému konci trochu jinou cestou, než jsem popsal ve své úvaze. Ta je totiž určena hlavně těm, kteří se na vlastní odchovy teprve chystají a mohou si tak udělat obrázek o dvou věcech: 1) – že ne všechno je hned a za 2) – jak to funguje u mě, což je samozřejmě jen jedna z cest. A každý má právo si vybrat tu svoji.
S přáním úspěšných odchovů
Víťa Machač
www.koralovky.kvalitne.cz